Terapie Souznění Psychoterapie a poradenství pro jednotlivce, páry, rodiny a skupiny

Hranice jako bezpečná svoboda

Než se novorozenec začlení do rodiny, trvá to zhruba šest neděl, během nichž si zdravé dítě (za pomoci vnímavé matky) vytvoří vlastní rytmus s určitým řádem. A jak roste, řád by se měl přizpůsobovat tak, aby vyhovoval i dalším členům rodiny. Nejsou hranice něčím podobným jako ohrádka v postýlce, bránící tomu, aby dítě vypadlo? Když je skrz ně vidět a jsou dostatečně měkké a bezpečné, lze se jich držet, stavět se díky jejich opoře na vlastní nohy, trénovat na nich svaly, učit se kompromisům a jednou je i přelézt. O jejich podobě lze také vyjednávat, samozřejmě jen tehdy, pokud vychovatelé netrvají na jejich striktním půdorysu. Co když si člověk od malička trénovaný pohybem v určitých mantinelech časem lépe poradí i s dalšími omezeními v životě a dokáže je buď překonat, nebo respektovat? Hranice zkrátka mohou být takovou psychickou posilovnou, na níž si dítě trénuje zdolávání překážek i schopnost kompromisu.

Jediným vodítkem k výchově potomků dříve byly vlastní zkušenosti z dětství.

Fotogalerie

Jediným vodítkem k výchově potomků dříve byly vlastní zkušenosti z dětství. Ve druhé polovině minulého století přibyla spousta příruček a v době internetové i nepřeberná paleta názorů a výchovných směrů. Někdo kopíruje to, co zažil, jiný dělá pravý opak, další zkouší chvíli to a pak zas tohle, případně si ze všeho vybere kousek.

Část rodičů zastává superliberální výchovu, dítě u nich zaujímá pozici Slunce ve Vesmíru. Možná je za tím úzkost, aby mu svými požadavky neublížily, a proto respektují všechna jeho přání. Druhým extrémem je perfekcionismus, kdy děti mají naplánovanou každou minutu, jsou nuceny bezvýhradně se přizpůsobovat autoritě, která je řídí, a víceméně jen plní rodičovské plány. Minimálně polovina rodičů se však pohybuje mezi těmito dvěma extrémy. Snaží se co nejvíc respektovat potřeby svých potomků, ale zároveň jim vymezuje určité mantinely. Na správné hranice odpovídající potomkově i jejich osobnosti musí přijít rodiče sami. Ideální je, pokud uplatní intuici a zdravý selský rozum, dokážou sledovat potřeby a projevy dítěte, případně si udělají trochu jasno ve svých zážitcích z dětství, klidně za pomoci psychologa/terapeuta.

Část rodičů zastává superliberální výchovu, dítě u nich zaujímá pozici Slunce ve Vesmíru.

13 postojů a způsobů, jak se přirozeně naladit na stanovování hranic

  1. Rodič by měl citlivě vnímat osobnost dítěte, jeho potenciál a nesnažit se se ho vecpat do své představy o tom, jaké by mělo být, nebo si jeho prostřednictvím plnit vlastní sny. Přijměte postoj dítěte s porozuměním a empatií. „Vidím, jak moc těžké to pro tebe je! A hledejte jiné možnosti, co v takové chvíli říci a jak situaci zvládnout lépe. Zkuste si událost společně přehrát jako scénku, abyste nacvičili správnou reakci.
  2. Dětská přání můžeme respektovat jen na úrovni zralosti potomka, který právě díky citlivému rodičovskému vedení bezpečně poznává svět a učí se brát ohled na druhé. Dávat dítě spát v jedenáct v noci, protože dřív se mu „nechce“, není respekt, ale neschopnost nastolit řád.
  3. Pevné body a přehledný program dávají vnitřní jistotu. Pokud je rodina schopná určité pružnosti a vnitřní svobody a umí měnit rodinné rituály podle toho, jak se vyvíjí život jejich členů, je to ideální. Protože vnitřně svobodný člověk může klidně z řádu občas vyskočit a takové vybočení ho nepohltí.
  4. Rodiče by měli být schopni posoudit, co je pro dítě vhodné, ne slepě vyhovět všemu, co chce. Dítě má mít dostatek prostoru rozhodovat se ve věcech, kde si nemůže ublížit. Když si chce vzít puntíkaté tričko a pruhované kalhoty nebo se jít místo na hřiště dívat na mašinky, jeho věc! Ale zákusek místo oběda prostě ne a čas ukládání do postýlky se posouvá jen ve výjimečných případech.
  5. Základními oblastmi je zejména denní režim (jídlo a čas spánku), povinnosti přiměřené věku a skladba stravy, i když zde je dobře sledovat, co potomek v rámci zdravého jídelníčku preferuje a odmítá. Součástí hranic jsou i rodinné rituály – mezníky, které dělí čas a podporují sounáležitost.
  6. Mnohdy Vám pomůže hravost a humor. „ Ach jo, máš to těžké s takovými rodiči, že? Pořád něco mají? A to si přestav, jak těžké to mají malí krokodýlci! Ti, když si nedají pozor, maminka je sežere.!
  7. Dítě, které se učí pohybovat v hranicích stanovených přirozenou autoritou bez křiku a trestů, také začíná více vnímat druhé lidi, protože naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. I po takové výchově se dospívající samozřejmě často mohou „utrhnout ze řetězu“, ale když si projdou protestem a dozrají, většinou se vrátí k životu s určitou strukturou, na jaký byli zvyklí a který jim dává klid a jistotu.
  8. Při vytýčení limitu a stanovení trestu dítě neponižujte, netrvejte na tom, aby se Vám dívalo do očí, omezte dlouhé poslovy a výčitky, apod., společně s limitem mu dávejte najevo přijetí. Např., Vezměte ho kolem ramen a řekněte: „Tohle pro tebe muselo být dost těžké, že? Ale neboj se, zvládneme to spolu! Dítě tím dostane ujištění, že přestože se provinilo, nepřichází o vaší lásku.
  9. I když se to nezdá, pro spoustu dětí je příjemné, když dospělý řekne dost. Velký svět bez hranic a neomezené možnosti totiž v dětech vzbuzují úzkost, která se projevuje nejčastěji zlobením a agresivitou nebo stažením do sebe. Dítě díky slůvku dost ví, že ho rodič vnímá.
  10. Učte dítě omluvě, tj. možnostem nápravy vztahu a buďte mu v tom sami příkladem, tj. omlouvejte se mu pokaždé, když něco zkazíte vy.
  11. Každé dítě pevnost hranic zkouší. Nemělo by tvrdě narazit ani zjistit, že jsou lehce prostupné, případně že jednou jimi lze beztrestně projít a příště za stejný čin přijde trest.
  12. Neptejte se proč. Naopak se celá situace tím zhorší, protože dítě ještě více zahanbíte nebo zvýšíte jeho hrůzu z dalšího opuštění.
  13. K jednou vyřešeným problémům se nevracejte a znovu je dítěti nepřipomínejte, udělejte za nimi tlustou čáru. Vyvazujte se výrokům jako, Zase jsi to udělal. Proč to pořád děláš?

Co Vás trápí?

napiště mi

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.